Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ještě že tě mám
Autor: mezon (Občasný) - publikováno 29.1.2006 (08:52:02)

Ten den se mi moc nevyvedl. Do kanceláře jsem přijel kvůli zácpě pozdě, oběd jsem nestihl, manželka mi volala asi ve tři hodiny s výčitkou, že jí ani nezavolám i když vím, že jí není dobře. Tak jsem alespoň slíbil, že přijedu domů do šesti hodin, abych mohl v obýváku přidělat to světlo a položit nový koberec. Jenže …


Přijel jsem až v půl osmé, hladový a utahaný, večeři jsem v myšlenkách zapudil abych stihl doma udělat všechno, co jsem slíbil.


Při vrtání děr pro hmoždinky mi vrták tancoval ve spárách mezi cihlami a já musel sádrovat. Nadával jsem přitom jak špaček. Dcerka, ten můj malý andělíček, mi pořád chtěla pomáhat a jí to trpělivě dovoloval. Ale první pokus se nezdařil a jedna hmoždinka při dotahování šroubu vypadla. Všechno oddělat a přitom povolila i druhá. Nadával jsem ještě víc a Verunce už jsem na její upřímnou snahu mi práci ulehčit začal říkat “dej mi pokoj”. Nedala. Pořád se smíchem poskakovala, brala mi nářadí a radila a vůbec dělala věci, co děti normálně dělají.


Když bylo světlo hotovo, chvilku jsem se nechal celou rodinou obdivovat, jak jsem šikovný a že když chci, tak je to všechno jak má být a tak podobně. Oknem jsem dostal do pokoje nový koberec abych za pět minut zjistil, že jsem ho špatně změřil a chybí mi na jedné straně skoro metr.


Naštvaný na celý svět (na sebe vůbec) jsem se pokoušel tu neskutečně tvrdou, těžkou a netvárnou hmotu nějak posunout a otočit, ale všechno bylo marné. Verunce už jsem říkal dost výhružným hlasem, aby toho nechala, ale víte jak je to s dětmi. Nakonec jsem na ni zařval “vypadni vocaď!” a zoufalý z té situace a manželčiných pohledů lehl na koberec, abych “něco” vymyslel. Jak tak ležím, všiml jsem si čerstvě vymalovaných zdí a rohů tím zatraceným kobercem odřených až na omítku a mé zoufalství se prohloubilo.


Verunka na mě z vedlejší místnosti chvilku smutně koukala, v očičkách slzy, a najednou si lehla ke mně a řekla, že mi pomůže přemýšlet. Schoulila se do klubíčka vedle mě a zadeček mi vmáčkla do klína. Jak jsme tam tak leželi vedle sebe, začal jsem ji hladit, a najednou mi došlo, že nic nevymyslím, že koberec je prostě malý a nic s tím nenadělám. Díval jsem se na ten uzlíček, který se ke mně tiskl čím dál víc, na tričku fleky od vodovek a černé kalhoty samý chlup z našeho zlatého retrívra. Otočila hlavu, podívala se ne mě těma svýma čokoládovýma očima, usmála se, a já se taky usmál, tak mě pohladila po neoholené tváři a řekla s vážnou tvářičkou “co budeme dělat?”



V ten moment jsem na celý nepovedený den zapomněl a cítil se neskutečně šťastně. Uvnitř jsem se strašně zastyděl, objal jsem ji a pak s ní chvilku na tom nešťastném koberci blbnul. Najednou bylo po problému.


Druhý den jsem koupil koberec nový, tentokrát už ve správné velikosti a ten “nepodařený” schoval na půdu, protože do dětského pokojíčka bude tak akorát.


Na to přišla moje dcerka. Moje Verunka.



Ale ještě se pořád sám před sebou stydím.



Poznámky k tomuto příspěvku
annandale (Občasný) - 29.1.2006 > Pekny. Jen bych to skoncila na "Co budeme delat?" To dalsi uz je takove nastavovani, je o receno zbytecne, v povidce je to stesti cejtit i bez toho.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > annandale> Kdybych to tam uťal, asi bych měl problém s tím, dostat tam ten odkaz na to, že jako rodiče, i když svoje děti milujeme, prostě děláme chyby, a měli bychom se alespoň snažit je vidět a podle toho se chovat. Neříkám - nedělat chyby, to ani dost dobře nejde, ale prostě o nich vědět. Nešlo mi jen o to štěstí, který ve svých dětech máme, ale i o pocit zodpovědnosti za to, co z nich vyroste, jak oni budou na podobné situace reagovat, ale hlavně mi šlo o to, že nám kolikrát naše ratolest uštědří takovou lekci, že nezbývá nic jiného, než se stydět. Děti jsou absolutně čisté, nezatížené špatnými zkušenostmi, proto nás někdy nemohou chápat a byla by chyba to po nich vyžadovat. Rodič není neomezený vládce (někdy až tyran a despota), rodič je především kamarád a rádce, takový životní guru.
<reagovat 
Bell (Občasný) - 29.1.2006 > Hezké, lidské - líbí
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > Bell> Dík. Taky si myslím, že bejt rodičem - člověkem je fajn džob.
<reagovat 
KrtiCa (Občasný) - 29.1.2006 > Bez toho ukončení, by to nebylo ono. Máš skvělý vypravěčský talent.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > KrtiCa> Dík. Nevím, jestli je to zrovna talent, ale že toho hodně nakecám, to je teda fakt.
<reagovat 
Harfička (Občasný) - 29.1.2006 >  Ti mrňousové nás vlastně denně vychovávají.Chvála jim! Moc hezky napsané.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > Harfička> To je právě jeden z největších paradoxů - oni nás dělají lepšími úplně nevědomky a přitom přirozeně, ale my při jejich výchově (ve snaze vychovávat co nejefektivněji) používáme "rozum" a tím je to kolikrát dopředu odsouzeno k nepochopení a tím i k velkým a nenapravitelným chybám.

Dík za hezká slova.
<reagovat 
ostrich (Občasný) - 30.1.2006 > To jsi vystihl skvěle. Ještě se sám před sebou stydím... Jsem rád, že jsem si tenhle text přečetl, cosi mi připomněl...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > ostrich> Někdy se s těmi svými výchovnými přehmaty docela těžko srovnávám, ale jedno je jisté - děti umí hodně rychle odpouštět a zapomínat, pokud jim to teda dovolíme. A trochu tomu pomůžeme.

<reagovat 
Bunny (Občasný) - 30.1.2006 > Teda mně to jako povídka zrovna nepřipadá... Spíš sladce podaný zápisek z jednoho blbého dne. Sorry, ale tak to vidím já.
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > Bunny> To je v pohodě, králíčku, neomlouvej se. Jenom bych si dovolil oponovat, že to zas tak úplně blbej den nebyl. Možná blbě začal, ale nakonec se to tak hezky vyvrbilo. Spíš bych řekl - lepší průměr s heppyendem.
<reagovat 
Harriet (Občasný) - 30.1.2006 > Mi to jako povídka připadá a je to napsane dobře, čte se to dobře a je to poučné
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 1.2.2006 > Harriet> Tak si myslím, že to povídka je. No, možná snad fejeton. (???) Nebo že by útržek z deníku? Oujééé!! Škatulky, škatulky, škatulky.
Dík za návštěvu a hezká slova.
<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 31.1.2006 > šlo by to podat daleko líp.
Body: 3
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 1.2.2006 > Dog.White> Neříkám, že by to nešlo, vždycky je co vylepšovat. Ale opravdu bych uvítal, kdybys mi sdělil, co podle tebe znamená LÍP respektive DALEKO LÍP.
A dík za návštěvu.
<reagovat 
 Bílý Tesák (Občasný) - 2.2.2006 > mezon> více přímé řeči, větší rozvedení zápletky apod.
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 6.2.2006 > Dog.White> Možná máš pravdu, ale když se nad tím teď zamýšlím, on ten příběh skoro vlastně ani zápletku nemá a ani jsme u toho moc nenamluvili. Je to jen taková celkem banální historka. Tak jsem ji tak i podal.
<reagovat 
Fleur16 (Občasný) - 6.2.2006 > krásné
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 7.2.2006 > Fleur16> Děkuji.
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 23.2.2006 > 4-5

je to dobře napsané, je to reálné, dobrá psychologie obou postav

potíž je v tom, že už to opět není povídka :-)
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter