|
o půlnoci na Štěpána
leží láska polechtána
už pod kobercem s jedním hertzem
cukry tuky soli tráví
vzpomíná si na své -- zdraví
z přebytků si formuluje
dokonalým vnitřním hlasem
v první nesváteční minutě
zpověď Překříže Trista z Pych-Nutě
promiň můj otče – mé první já
jež vidí víc mého srdce
než cokoliv řeknu
nemůže zaslechnout mé druhé
ty víš jak jsem chtěl
původně obrátit peklo
a ze svodů udělat okapy
rozvést prameny ze zaslzených kotlů
do všech opouští…
vypustit vposled jistoty našeho srdce
a pozbýt dokonalosti
o tomhle my dva neumíme mluvit
a tak nejsme ve sporu
ó jak obdivné výčitky
zrcadlí louže v mých útrobách
ó jaké utrpení dobré
že není mučením
proč posloucháš
o tom proč ti chci říci
co je proč
promiň že zmožený
chci se tvé lásky dovolat
a potom ta její pouta překousat
| 
