Měsíce jsme chodili
do kopců
a zpět
brali do rukou každý kámen
a na rostliny mikroskopy
a sedali na bobek
a kopírovali žáby
v jejich sucho-vodním světě
a přemýšleli o stínech
vystěhovaného domu
a dívali se, z čeho je postaven
a každou škvíru zdí přejeli prstem
a ten pak olízli
a četli, kdo ho postavil
a jak dlouho žil
a proč zemřel
a že měl dluhy
a čtyři děti
- až jsme celou tu
třírozměrnou
pavučinu kopce měli
v nohách, rukách, očích, citech
stáli jsme znovu
nahoře na kopci
a viděli už
všechno jako strom
a pak kříž
a jako kruh
co se smršťuje a roste
do výšky a mění barvy
a věděli, že všechno je
v pohybu toho jediného
kruhu
|