|
A trhali jsme ještěrkám hlavy
čekajíce
až jim narostou nové
padaly do vysoké trávy
doufajíc
že na ně nezapomeneme
my - kdo je nosívali na kašmírovém podnosu
stejně oddaní vlastní pýše
jako my
kdo je sbírali
do papírových košíků
--
Usínali jsme na bojišti
a neustále jsme se báli
těch padajících
těch
které na malou chvíli
vymění život
za slávu –
--
Když se nedíváš
všímám si
toho malého prostoru
za tvými duhovkami
co tam schováváš
když uhýbáš
a celou černých řas
mi zabraňuješ
přemýšlet
smaragdovými věznicemi
vprostřed ledového cirkusu
--
Dlouho jsem nerozuměl topolům
nechápal jsem, proč se pořád
dotýkají
jeden druhého
proč
nikdy nespí
s šátkem přes oči
nevěřil jsem že
stačí smáčet ruce
v potoku
a svět bude hned -zdánlivě- pestřejší
| 
