Námět ranního loučení milenců zpracovaný formou lyrické písně středověkého původu. Styl je příznačný zejména pro trubadúrskou lyriku. Skládá se z výpravného úvodu, pak následuje setkání milenců, po něm následuje jejich smutné loučení. Při loučení si oba slibují vzájemnou věrnost přes všechny překážky, které je mohou potkat.

Staročeská lyrika

Přečkaje všie zlé stráže
puojduť k milé hrdlo váže.
Svuoj kuoň pustím po dúbravě,
sám s ní sedu rozmlúvaje.

Tiem zpievaním, tiem voláním
ubudich tu krásnú paní.
Když sej ze snu probudila,
ke mně mile promluvila

a řkúc: Brachku, čas jest vstáti,
skóroť bude již svítati.
Den se blíží, ten já znaji,
vše zlé stráže vzhuoru vstávají.

Již ptáčkové zhuoru vstali,
vzhuoru vstavše zazpívali,
zazpievavše pryč letěli,
mě smutného zde nechali.

Rozlúčenie mezi náma,
klevetníčkóm radost dána!
Protož, milá, buďvaž věrná,
žádný zlý sok mezi náma!