Až zítra jehla vnikne do tvé tenké žíly,

krev začne odkapávat do zkumavky,

aby z ní doktoři nádory odhalili

a nasadili ti dost smrtonosné dávky,

jsem příliš slabý, abych trpně čekal na výsledky,

raději bych kanilou ti projel, potom tepnou, tělem,

a v mysli vzpomínku na kališnické předky

jak Žižkův bojovník se postavil těm zrůdám čelem,

bez zbraně, přilbice a štítu protilátek,

ochrany chemie a krytu záření,

holýma rukama, jen kolem beder šátek,

snad dole v podbřišku svíravé brnění,

třískal a kopal bych ty hnusné metastázy,

na množství nehledě, tvůj pravnuk, Mistře Jene,

trhal jim chapadla a krutě lámal vazy,

až budou tkáně tvé dočista vymetené.

A kdyby zdolala mě klepet přesila,

klesl bych vprostřed vřavy boje?

Ty kdybys bitvu přežila,

byla by výhra moje.

Ba, jestli nezdaří se tahle revoluce,

i to  mé oči rozzáří a naplní mě klidem,

zemřeme přece společně a naráz, ruku v ruce,

když čas se naplnil, podobni starým lidem,

jak tolik toužil jsem a ty sis také přála,

vzpomínáš?, před tím hrozným nálezem,

to jsi mě ještě hodně milovala,

a těšila se na to...

            …sem s tím železem!,

dost mudrování, vzhůru do útrob

a jestli příroda dá padnout mi v tvém těle,

nastavím prsa rád kusadlům nepřítele…

…kde krásný tak a vznešený

bych hledal hrob?!