Rázně kráčela ulicí.
Řekla si ,že dnes ,dnes přišel ten den.
Sama si nebyla jistá jak k tomu došla,ale věděla ,že je to tady.
Na rohu zabočila a rozběhla se.
Slzy jí tekly po tváří a mazali všechny naděje
Nechtěla věřit
Ruce v pěst zaťaté jakoby tak pevně svírala naději,
která jí pomalu utíkala vzdalovala se od ní
jako vlastně všechno kolem

Doběhla na most a nohy se jí rozklepaly
nebyl tady ,
doufala,že snad za chvilku zjeví se
snad za chvíli přijde a ukáže jí cestu

Opřela se o zábradlí a nechala vítr aby jí cuchal vlasy
a rozptyloval jí slzy po tvářích už si toho ani nevšímala

Oči upjala k jedinému bodu
Bodu pevnému jako skála
k bodu ,který jí vnukl myšlenku života...smrti
V hávu blížila se osoba
Ona věděla ...
v hlavě jí bušilo
JE TO TU

S nečekanou ostrostí chytl ji za ruku
ztrhl černý kabátec
roztáhl křídla a i s ní ,
vydal se na dalekou pouť...