|
| |
 |
|  |
Jízda autobusem pro nás nebyla moc příjemná.
Trochu jsem měl starosti se svou vysokou postavou se do autobusu vejít,
protože byl plný.
Čeněk stál vedle mě. Byl o hlavu menší a tak se mu to i teď hodilo.
Snažil jsem se přehlédnout to množství lidí.
Čenda chtěl, abychom se o letních prázdninách vydali k nim na chatu
do Valašských klobouk, byli bychom tam odděleně , mimo spěch, ruch a starosti
- úplně mimo.
Moc se mi nechtělo, prázdniny jsem i chtěl užít jiným způsobem a kromě
toho jsem si bláhově myslel, že k nějakým penězům přijdu na brigádě(poslední
průzkum potvrdil, že tolik peněz se trvale při střední vydělávat nedá)
... ale plahočit se s batohem plným oblečení?
Jet na Moravu 300 km až téměř ke slovenským hranicím?
Autobus se stylem jízda jako prase, jinak brzda a plyn, všinul
do zatáčky: Mirku, a co takhle tam pozvat nějakou Tvojí kamardku? Byla
by srada, navrhnul. On jich tolik zdaleka neměl:
O jedný bych věděl ... to je přesně ono. Žádná jiná se mi nepřiřadila
do užšího výběru pro položený dotaz:
IF (((&Sranda *EQ 1) *AND (&Vylet *EQ 1) *AND (*&Zabava
NE 0))) THEN(GOTO OUTPUTFORM). Bylo rozhodnuto! Pokud bych tam jel tak
jedině s Michaelou.
Michaelu však musel někdo přemluvit. Dokázal jsem si představit Čeňka,
jak sám sedí v lese na pařezu, vychutnává krásy přírody( té anorganické)
... - on je takový samotář, ale já?
Bez společnosti delší dobu a umírám.
Co bychom tam dělali? ptám se triumfálně a očkávm prohlášení, užívali
pohody &Čeněk@imp.cz, nutno však při kontaktu za proměnnou dosadit
5ti znakový parametr(Proměnná je značena & ...), kterýžto je
CHGVAR &Čeněk miler podle definovaného vstupu
VAR &Čeněk type(*char) (5 ).
Nutno k předešlém podotknout, že OUTFORM je procedurou a tedy není
třeba ji definovat, systém ji rozpoznává automaticky( stejně jako proceduru
PANIC_DEVICES či OUTFORM(podprocedura pro OUTPUTFORM).
Přiložil jsem i částečný dokreslující výpis z report zprávy pro třetí
osobu -
Čeněk device - received
message -
Čeněk device - compiled
on highest severity 00 - *(Což je poslední dobou dosti často při mé komunikaci
s jeho emulací pro periferní komunikaci přes port com3 )
Čeněk device - sending
message through com3:
Nic ... já bych fotil a tak ..., sledoval můj obličej.
Čeněk device
- Message waiting for reply -
Na fotografování jsem zapomněl! To je jeho velkým koníčkem, na který
nedá dopustit.
Vždyť jde jenom o týden ... jak si může bejt tak jistej, že je týden
o letních prázdninách tak málo?
Čeněk device
- Message waiting for reply -
Čeněk device
- Message waiting for reply -
Čeněk device
- Message waiting for reply -
Čeněk device
- Message waiting for reply -
User pressed F1
- Waiting for message from QSYSOPR -
QSYS 2024 You can enter C ... for canceled message,
R ... for reply(Need your message on com3),
I ... ignore message
S ... skip message(message will be displayed before Starting system loading)
or G ... get message(only receive message function).
Já zvolil reply, zkompiluju, přečtu si došlou zprávu a odpovím.
Já budu taky vydělávat nějaký peníze. Nevím, jak byxch měl čas, konstatuji.
Tomu rozumí dobře ... on a jeho povaha ... proč by se měl nudit?
Mu to ke štěstí stačit bude. Já si to teda ještě rozmyslim, končím hovor
na toto téma.
Chata byla připravená, tedy opět po roce obytná. Ještě, že jsem premluvil
Michaelu(mail kontakt zatím není k dispozici - message from QSYSOPR), říkal
jsem si. Jako vždycky jsem si připravil těžkou pozici pro přemlouvání,
možná jsem byl k Čendovi i nespravedliv, když jsem Michaele říkal všechny
jeho vlastnosti, jak jej znám. Od samotáře až zakřiklého v rozhodujících
chvílích, až po rozumbradu.
První týden neměla čas a já jakoukoliv náladu na nějaký výlet.
Odjíždělo se tedy až 7.července a to v půl druhé vlakem na Vsetín.
Na chatu nás odvezl druhý den Čendův strýc. Byl to klasický člověk
pln nenávisti ke kapitalismu, našel jsem v něm snad i nějakou tu oporu,
co se týče mc donaldů a jiných zpropadených bussinesů, jež jednou přerostou
města. Pak už nikde nic jiného nezbyde, jenom oni a jejich konzum - vím
dobře o čem mluvím, pracoval jsem tam zhruba rok a tam člověk zrova nezbohatne.
Hned od počátku asi tehdy získal mé sympatie, neptal se mě, co škola a
maturita, nechal mě žít, měl jsem tedy čas a mohl jsem na chvíli zapomenout.
Je tam moc krásně, pochvaloval si strýc: Teď tam bývá nejkrásněj
... je tam teplo, nemusí se tolik topit ... to v zimě se tam nedá vydržet.
Kývám: Dokonce jsem vám tam nasekal nějaký to dřevo, aby jste měli do
začátku ... , ale bude potřeba něco přisekat, to vám vystačí tak na dva
dny. Jeli jsme škodovkou, Čenda seděl vedle strýce, já seděl vzadu s Michaelou,
jež pozorovala se zájmem Čertovu skálu, co jsme míjeli. Čeňku, na jak
dlouho jste teda přijeli? duněl jeho hlas vedle motoru. Tak na ten tejden
..., brmlá Čenda.
Kolik je to ještě cesty? zeptal jsem se strýce. Tak dvacet kilometrů,
odpověděl.
Už jsem zvědavý, čím mě obydlí v lese překvapí. Ona je tak třicetšest
kilometrů od Vsetína, doplňuje strýček. Přes tu motorovou hlučbu měl srozumiteln
hlas: Ještě tak těch patnáct minut. Přitakával jsem a chvílemi pozoroval
Michaelu. Její bledě zelená očka mrkala ven na ten svět kolem. By
jsem rád, že jela s námi, vnášela tím zatím jedinou krásu do našeho výletu.
Nevědel jsem, která část jejího těla více. Jestli její smyslné růžově namalované
rty, její nohy ... ?
Následovala cesta lesem Chvíli jsme šli po cestě vyjeté stopami
pneumatik traktoru (T.-RACK-TORu), které mi jediné ještě
připomínaly ten svět, co opouštím a kvůli kterému jsem sem jel. Ten les
si mě čím dál víc podmaňoval ... vstupovali jsme do něj hlouběji
a hlouběji jako do ženy. Šli jsme směrem do tajných končin. Jen my tři
se svými batohy a Čeněk krosnou, na cestičce, která navazovala na tu zničenou,
dotčenou člověkem ...
Připadal jsem si jako ve snu. Chata nás vítala, Čeněk zrychlilsvou
nevýraznou chůzi, zrychlil se mu tep(cca 160 bpm). Stála tam, uprostřed
lesa na konci světa. Nikdo z nás nepromluvil ani slovo.
Když jsem si pak vybalil a vyšel ven před naše týdenní obydlí, byla
cesta sem už dávno zapomenuta. Při táborovém ohni nám sova pŕipomínala
operní pěvkyni, Čeněk pil horký čaj. S medem by to byla úplná hamonie.
Spokojeně se usmíval, zatím, co já pozoroval hvězdy. The world away!
Michaeliny rty se rozśířily. Její úsměv mi připomínal, ž e všechno
je otázka fantazie. Všechno je jen energie, ta příjemná zář barev rozlévající
se všude po těle a my jsme teď v jiném světě. Když jsem se rozhlédl všude
kolem, cítil jsem tu přírodu, mě dosud nepoznané tajemství.
Pozoroval její vlasy, jak nádherně se třpytí pod září plamene. Odněkud
ke mě doléhala melodie, praskání připomínalo vyťukávání černošského rytmu
upraveného přes mírný distortion( negative clamp level). Čeňkův hlas byl
filtrovanou basou, amplitudově modulovaným zvukem,povídal něco hezkého
Michaele .....
Vanutí větru spojovalo nónové akordy dlouhých krásnch tónů, vítr zdolával
překážky, jež mu stály v cestě stejně elegantně jako mě líbala Michaela.
Vanul svěže, byl zdrojem života a jednotlivé akordy se měnily. Jejich hlasitost
a síla měnila svůj parametr s jejím hlubokým nádechem a výdechem, pohupování
větve stromu vytvářelo stálý pravidelný rytmus. Čeněk se pohyboval v tomto
rytmu, rytmu basového bubnu, toho energického impulsu, který zvedal napětí
v jejich žilách, v jejich tělech.
Nebyla jim zima, bylo jim příjemně, jejich smysly i těla byla předmětem
poznání toho, co s jedním poznat nelze.
Ležel jsem v trávě a pozoroval tu záři barev. Zatím vším byly hvězdy,
blikaly, zhasínaly, ale také jasně zářily a předávaly nám část čisté enegie
..... perkusivní cvrčci se stávali součástí dlouhé skladby.
Pozorovala své vlasy. Byly zlaté, byly to klásky ječmene, jasné
a sytě žluté jako pole, jež pozorovala. Něco ji přitahovalo za tou krásou,
šla a před ní bylo nové místo, kde ještě člověk nikdy nebyl a ona je první,
kdo se tam dostal. Byla si jistá každým svým pohybem.
Vznášel se prostorem. Mohl se jenom tak lehce dotknout nebe vlastní
rukou. Bylo příjemné a svěží, vše se mu klanělo k nohám a on byl tím, který
objevil a prozkoumal nový způsob pohybu a života člověka. Šáhnul si na
střechu jejich chatky, byla malá, jasně hnědá. Když ho nebavilo sedět na
střeše, stačilo pohnout hlavou kupředu a opět vzlétl.
|
|
|
