|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
S hlavou vztyčenou hledím dolů
na nekonečnou hloubku vesmíru,
padám vzhůru a nevnímám prázdnotu kolem sebe,
nevnímám lidskou nenávist a nenávidím lidské vnímání,
cítím pouze jak láska pulsuje v mých žilách
a snaží se tudy probít a spatřit konečně světlo světa.
S hlavou vztyčenou hledím na dno prázdné sklenky
a utápím se v tónech jazzové hudby,
kterou jakoby odnikud hrají příbory okolosedících.
S hlavou vztyčenou hledím na mořské dno
a horské štíty lesknoucí se v záři zapadajícího slunce
jako čerstvě vyleštěné zrcadlo
z něhož lidstvo samo sebe volá o pomoc.
S hlavou vztyčenou hledím k nohám odpovědnosti za své činy
a odmítám nést následky jako každý mladý člověk
který cítí, že teď ještě není ten správný čas
pro takové rozhodnutí, pro to nést celou tíhu života
na svých ještě nevyvinutých bedrech.
S hlavou vztyčenou kráčím dál životem
A raduji se z obyčejných věcí jako je
zpěv ptáků v korunách stromů, klidný tok řeky,
déšť, vítr, hvězdy, měsíc, střídání ročních období,
či snad jen z klidného smíchu dětí
a starostlivých pohledů jejich maminek.
S hlavou vztyčenou hledím vstříc
každému novému ránu v tomto krátkém životě,
na tomto světě, na této ,ve vesmíru jedinečné planetě,
v blízkosti přátel a všech živých tvorů a rostlin.
|
|
|
