Svou duši jak vězeňskou celu

tvými fotkami mám vylepenou,

někdy utíkám ven skrz mříže

a pak se sama vracím po kolenou,

celé noci s pláčem probdím na lavici,

- proč tady, Bože, nemaj zpovědnici? -

a ty, ne za trest, ale jako pokání

za každé další úplné doznání

ukládáš mi doživotní lásku...

jen do čela mně vryješ novou vrásku,

ani Bůh líp nezná moji tvář,

ty víš, že ke mně nehodí se svatozář,

v mých očích si čteš jako v Knize lidských pádů,

jak v Čítance škorpiónů, krys a hadů...