Leodegrance (Občasný) - 5.9.2005 > tichotam> Abych se přiznal, já ten tichotamův rozbor taky nechápu, ještě nikdy jsem se s touhle Tvojí metodou nesetkal. Jak to vidím, označil jsi jednotlivé stopy ve verši striktně podle rozložení konkrétních slovních celků, takže výsledkem je každý pes jiná ves.
Obecně používané postupy versologického rozboru jsem už nakousl v několika příspěvcích výše. Nejprve je nutné stanovit obecné metrum společné celé básni, pak se můžeme zabývat odchylkami.
Takže, metrických stop je mnoho, pro češtinu mají zásadní význam tři: trochej, daktyl, jamb. Trochejská stopa je jedna doba přízvučná, druhá nepřízvučná, -u, jambická stopa obráceně, u-. Daktyl je jedna doba přízvučná, za níž následují dvě nepřízvučné, -uu. To samozřejmě všichni víte, já jen tak pro pořádek. Ordnung must sein.
Kdybych chtěl stanovit metrum básně tichotamovým způsobem, s těmito třemi stopami bych si nevystačil. V tom problém není, ty stopy, dvou, tří, čtyř a snad i vícedobé, s nejrůznějším rozložením přízvuků, existují, jsou dávno popsány a mají svá řecká/latinská jména (trochej od trocháios, řecky rychlý). Jenomže by nám to nepomohlo, páč výsledkem rozboru by byl připálenej guláš, a ani sám kuchař už by nevěděl, jestli obsah hrnce, když ještě běhal po čtyřech, bučel, chrochtal nebo dokonce štěkal. 
Takže, označím ve verši dobu přízvučnou jako pomlčku "-", dobu nepřízvučnou jako oblouček "u". Hranice slov se odhadem v polovině až třech čtvrtinách případů budou shodovat s hranicemi stop. Ty označím lomítkem "/", byť třeba přetnou slovo v půli nebo naopak stopa obsahuje více slov. Hranice slov však v zásadě nejsou důležité, protože v mluvené řeči spolu jednotlivá slova splývají a vytvářejí tak jednolité zvukové celky.
šel starý Magdón z hospody domů
dejme tomu, nevím jestli si to pamatuju správně, kolega Bezruč promine ,
je jasný daktylotrochej -uu/-u/-uu/-u, i když první stopa je dvouslovná. Není důvod panikařit a rozebírat: předrážka, trochej, trochej, daktyl, trochej (přesně kopírovat stopy se slovy).
Tentýž začátek bychom mohli interpretovat jako jamb, kdyby:
šel starý Magdón slivku pít
u-/u-/u-/u-
Tady ovšem vidíme, že hranice všech stop jsou uprostřed slov. Tomu se říká césura neboli přerývka. Hemží-li se nám césura v metrickém rozboru nápadně živě, není něco v pořádku. Proto lze říci, že český jamb de facto neexistuje. Ovšem interpretujeme-li ho jako trochej s předrážkou
u/-u/-u/-u/-
jsme doma, stopy se přesně kryjí se slovy. Přesto je vzestupná tendence verše patrná. A to přestože slovo šel samo o sobě přízvuk nese, může jej recitátor bez potíží potlačit a přesunout jej na začátek slova starý, a posluchač to nebude pociťovat nijak úkorně.
Samozřejmě, korektní je, když předrážky nebo první doby jambických stop jsou předložky nebo jiná, ze své podstaty nepřízvučná slova. To se ale málokdy daří, pochopitelně.
Takže, dáte-li mi ještě něco času, zkusím tu Celanovu báseň metricky rozebrat a popsat všechny odchylky, přestože mé znalosti němčiny jsou katastrofálně nicotné. Pak mě doufám nějaký němčinář přípoadně laskavě opraví.
