Marnost
(výpověď soliterního jedince)
Vyrostl jsem v jílovité půdě
kmen křivý jak záda staré ženy mám
vinu se za sluncem vstříc jeho náruči,-však marně!
zoufalá snaha nestačí ,usychám!
Listy žluté,plody trpké jak slzy dívky překrásné
uprostřed pole jediný stojím já
moje touha dosáhnout zdroje záře a tepla nehasne
však přichází večer -brzy bude tma
Má touha však neumírá
jen tělo tleje hnilobou
zvláštní druh "škůdce" ze vnitř mě užírá
zvláštní druh s neznámou podobou
-pomalu a bolestně-
lidého ho nazývají samotou
možná...až shniji kdesi na poli?
až rozloží se tělo mé
někdo na mé otázky a vzdechy odpoví
a já zjistím,že nejsem já,ale že my jsme
dobrou noc! |