Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí ve sbírce Saturnův návrat z kolekce Světlo ze sklenic
Autor: Gala (Občasný) - publikováno 12.2.2000 (01:01:39), v časopise 13.2.2000
další ve sbírce>
V knize knih jest psáno:
Na počátku všeho tohodle tohoto bylo slovo.
V mé knize jest psáno:
Slovo jest tím co z lidí udělalo člověka.
V mé duši jest psáno:
Moje slova – to jsem já.

Jsem Saturnovo dítě,
jsem Saturnův syn.
Je vládce můj a pán.
Je moje popření můj pořádek a řád.
Je tomu dlouho co jsem ho opustil,
dneska se vrátil a otcovskou silou udeřil.

Potkal jsem na svých cestách
(to když jsem se ještě toulat chtěl)
Merkurovu dceru
a v jeden okamžik nám Venuše
posvětila objetí…

Po noci ráno.
Po ránu den.
místo spánku – sex
a orgasmus;
vteřinová smrt
na místě nového stvoření.

Příliš dlouhá Saturnova vláda
je Jupiterova smrt.

Vyrostly miliony růží,
vyrostl z růží les.
Tam mezi těmi trny
se svému otci schovávám
a nejsem už dítě;
jsem Saturn sám
a požírám svý děti
a požírám sám sebe.

Jsem dynamit
a uvnitř mne tiká časovaný stroj.
V mých útrobách je ukrytý Jupiter
a není to on kdo spřádá nitky pomsty;
jsem to já sám…

Nebezpečný sám sobě,
jsem největší ze svých nepřátel.

Nadchází doba Saturnovy vlády
a Saturn je mým vládcem,
jsem Saturnův syn;
jsem Jupiter.

A vše je v rukou mých
a nůž je v rukou mých.
Abych mohl vládnout,
já svého otce zabil jsem.
Abych mohl žít;
na vteřinu s tebou zemřel jsem.

Na prahu nového stvoření
já plánoval jsem svět.
Vzplál jsem jako pochodeň
a hořel jsem
a shořel jsem…

Tu nad mým popelem objevil se otec můj:
Mne nemůžeš zabít,
nejsem tak snadno smrtelný,
jsem Otec tvůj…

Chci žít, zašeptal jsem,
chci být víc než jen tvojí večeří.

Podal mi ruku otec můj:
Jsem Saturn a tys můj syn
a v každém z mých synů je kousek Jupitera.

Jak Fénix z popela jsem vstal.
Saturn je totiž otcem mým
a Jupiter je bratrem mým
a Jupiter mne zachránil…

Jsem Saturnovo dítě,
jsem Saturnův syn.

A až se jednou otec vrátí,
duší mou skryje do hodin,
než splynu s řádem a časem tím,
řeknu ti vše co o vteřině vím:
Vteřinová smrt je novým stvořením.

A až zase jednou
v noci místo spánku
ve vteřině shořím,
ráno mne najdou v popelu.

Sám sebe znovu stvořím
a srdce tvoje o své zahřeju.
Venuše požehná nám naše objetí,
naši vteřinovou smrt,
příštího stvoření…



Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 29.3.2000 >
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 29.3.2000 >
Body: 3
<reagovat 
Čtenář - 29.3.2000 >
Body: 1
<reagovat 
Čtenář - 11.5.2000 >
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
 
 
1 (2) 3 4 5 6 7 8 9
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter