Zbyla mi po tobě
sladká vášeň na jazyku
Touha znovu objevovat
horké krajiny
tvých odevzdaných vzdechů
Zbyla mi po tobě
víra
všech těch prázdných slov
„ ... ach miláčku musíme se vzít ..."

Ozvěna střípků rozkoše
bloudí mi pokojem

Zbyl mi po tobě
pocit kluka
co proměnil se v muže

Zbyla mi po tobě
naděje
že zítra až půjdu pro noviny
zase tě potkám v tomhle světě
Budeš tam stát
Dnes jako žena
někde v davu
A věřit těm babským povídačkám
o nevyspělých láskách
„ ... ach ta dnešní mládež ... "

Zbyla mi po tobě
marnost
že nevím, kde to jsem
A proč se prodírám pohaslým ránem
a hledám tvoji tvář
v každém
odjíždějícím vlaku ...

Zbyla mi po tobě ...
slova
pohozená na papíře
 

...

Do prázdnem obtěžkané
obálky
sklidím ze stolu
vzpomínky této noci

Nápis na obálce zní
(asi z rozmaru té chvíle)
„Co mi po tobě zbylo"

Až steskem nebudu spát
A noc uvězní stíny
do mého pokoje
Složím si znovu
dotek dívčího studu
Budeš tu se mnou
vězněm myšlenek

A ráno
až odjedeš první tramvají
uložím zmuchlané sako
a jak už to bývá
zbyde mi po tobě ...
jen pár řádků na papíře