Náhodou?
Jednou šel jsem ráno loukou,
bylo mi mizerně i krásně,
zahlídl jsem tam pod borůvkou
třpytit se, a to jasně,
malinký prstýnek, co připomněl mi Tebe,
tvůj smích, pláč i dech,
podíval jsem se na rozzářené nebe
a věděl jsem, že chci Tě mít a hned.
Odjel jsem prvním vlakem po snídani,
nebe mávalo mi šátky z obláčků,
pořád jsem jel a nevzpomínám ani,
zda slyšel jsem vlaku houkačku.
Najednou stál jsem na nádraží.
všude kouř, hluk a chvat,
nevěděl jsem, co na to všechno platí,
šel jsem Ti raděj zavolat.
Tvůj hlas byl ještě medovější
a tvé překvapení hřálo u srdce,
řekl jsem, že jsi má nejmilejší
a za chvíli jsme se drželi za ruce.
Ten příběh je návod pro každého z vás,
co toužíte být s láskou svou,
nečekejte a dle vzoru jiných i nás,
podnikněte výpravu i bezhlavou.
Ticho
Ticho je tam, kde nic neslyšíš,
ticho je tam,kde nic nevidíš,
ticho je krásné, když nemyslíš,
ticho je zlé, když stesk pocítíš.
Ticho je darem, když se probouzíš,
ticho je kazem, když se poraníš,
ticho je svátkem, když se miluješ,
ticho je zrádcem, když se lituješ.
Ticho je rádcem, když si přemýšlíš,
ticho je krátce,když se nezlobíš,
ticho je soudcem, když se hodnotíš,
ticho je sluncem, když na vrchol vystoupíš.
Pro ty, co tu nejsou
Tikot hodin, tolik vzpomínek,
talíř na zdi, malý kamínek.
Skříňka s vitrínou a v ní poklady,
džbánek s kytičkou, vějíř, pohledy.
To Ti připomíná někoho,
koho jsi měl rád,
to ti připomíná někoho,
koho jsi slýchal častokrát.
Album s fotkama,mnoho obrázků,
na co myslíš teď?asi na lásku.
To co po každém zbude na zemi,
to jsou vzpomínky a hvězdy nad námi.
To ti…..
Není lehké všechno řešit hned,
nestačí na to ani celý svět,
jen je smutné, jak to pořád jde,
jen chvilku zůstane a pak odejde.
To ti…
Věřte, bude se mi stýskat ještě mnohokrát!
Voda a život
Voda teče pomalu a hlučně,
ty se modlíš, je to obřad,
potom vidíš jak zbytečně,
vnímáš její tep i chlad.
Voda teče pomalu a stále,
tak jako život proudí,
jednou Tě vzbudí nenadále,
jindy jak kousky ledu studí.
Voda, jež dává život všem,
zaslouží si Tvého obdivu,
stejně jak vodou propluješ životem
a marně ptáš se po svém osudu.
Jen jedno není stejné,
voda nezná konec svůj,
ty však, to je zřejmé,
nemáš nekonečně život svůj.
A proto nebuď bezstarostný jak voda,
ona na to právo má,
pro Tebe je jedna doba,
využij vše, co Ti nabídne a dá.
Lampa
Lampa svítí do ticha
a všechno, co člověk prožívá,
vrací se s můrou, která jak čaroděj,
naráží do světla a tvoří nový děj.
Lampa bliká, nedá se však,
ta můra lítá jako pták,
pták, co dere se za světlem,
tak jako ty prolítáváš životem.
Lampa svítí, dráždí můru
a ty přes svou tvrdou kůru
cítíš stejné úsilí jak ona
a k tomu všemu svítí luna.
Rada pro přítele
Chceš být sám, tak sám,
brodit se bahnem, to znám.
Tam dole, kde už není nic,
tam poznáš sebe i jiné víc.
Pak znenadání proud světla
povznese Tě výš
a stačí přítelova věta:
„Povídat mi smíš.“
Přítel tvůj cítí smutek,
prožije ho s Tebou rád,
oceníš ten nebývalý skutek,
vždyť vrátíš mu to mnohokrát.
Ta chvíle ocenění přijde,
o pomoc volá přítel tvůj
a najevo pak vyjde,
jak splácíš dluhy, proto stůj!
Zastav se a v hloubi duše přemýšlej,
jak pomoci mu nejrychleji,
na všechno s ním v tichu vzpomínej
a nenech ho bloudit v beznaději
Jen jemu…?
To odpoledne bylo temnější, než může být nejtemnější noc,
v ruce dopis od Tebe a slzy, které volají o pomoc.
Ten večer vzpomínání, to byl rituál nejstrašnější,
Tisíc nožů do srdce a bolest nejkrutější.
Myslela jsem, že nepřežiji tuto noc,
bloudila jsem v tmách a přání bylo moc ,
proklínala jsem tvou zradu strašlivou
a šeptala jsem kletbu děsivou.
To ráno bylo stejně tmavé, rozbřesk neviděla jsem,
poznala jsem, že láska může se stát přeludem.
Nechtěla jsem otevřít své unavené oči,
chtěla jsem, aby se svět přestal točit.
Ztratila jsem v minutě lásku svou i víru,
poznala jsem v okamžení života strašnou tíhu,
křičela jsem v nitru svém tvé jméno,
klamala jsem se a chtěla nové, lepší ráno.
To není všechno, to je jen malá část,
to co bylo potom, to je hloupej žvást.
Čekala jsem na Tebe asi ještě rok,
ale teď už musím vykonat nový krok.
Odpouštím Ti,lásko moje nejdražší,
byl jsi pro mě život, ne , byl jsi cennější
a vím, že nenajdu už nikdy lásku krásnější.
Tobě ale přeju lásku takovou,
Co vyzdvihne Tě výš a proletí oblohou,
tu, co prožívala jsem s Tebou, aniž o tom víš,
a proto Ti ji přeju, ty si ji zasloužíš!
Několik…?
Několik otázek mám, koho se na ně zeptám?
Není tu nikdo,kdo mi odpovídal.
Několik zážitků mám, v duši je schovávám,
není tu nikdo, kdo by mi naslouchal.
Několik zklamání mám, nikdy se nevzdávám,
není tu nikdo,kdo by mi pomáhal.
I několik hříchů mám, to když se prodávám,
není tu nikdo, kdo by mě miloval.
A tak už je jasný, že svět je takový,
můžou být chvíle šťastný, ale jak končí,kdo to ví?
Několik několik mám,několikrát se ptám?
Není tu nikdo, kdo by mé několik znal.
Mít tak…
Mít tak kousek dětství,co v hlavě se ti ukrývá,
mít tak trochu štěstí a mít to, co nikdo nemívá.
Mít tak znovu tátu s mámou, co láskou svou tě potěší,
mít tak knížku pohádkovou, mít tak svoji dětskou skrýš.
Mít tak zase své sny dětské, co v postýlce vznikají,
mít tak zase lásky dětské,které se rychle ztrácejí.
Mít tak zase babičku svou, co nejlépe ti rozumí,
Mít tak zase možnost slyšet jak k tobě promluví.
Mít tak zase při sobě svou oblíbenou hračku,
mít tak zase duhovku a prstýnek za kačku.
Mít tak v dětství tolik znalostí co teď,
mít tak teď míň všeho a dětství zpět.
|
