TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Kdo stvořil Stvořitele?
Autor: romann (Občasný) - publikováno 14.7.2005 (09:37:28)

romann (Občasný) - 26.8.2005 > fakt nevím, jak by to šlo mimo meditaci. A ten strach je docela logický. Najednou vidět a vnímat NĚCO, co je nekonečně krát chytřejší, mocnější, starší, silnější... můžeš pokračovat sama.Kdysi jsem to popsal: Lidský pocit mi téměř zmizel. Cítil jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně Jiným pohledem než v dřívějších sedmnácti meditacích. Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta dětská hra lidí... Přestal jsem věřit, že existuje nějaká konečná pravda, že takový a takový je vesmír. V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!! Vše, co se děje, se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela Neznámým z míst mimo prostor a čas. Také mě ohromily kruhy archetypů v Kouli, symbolu Absolutna, Tvář Boha. Úplný Celek Všeho, nekonečné možnosti kombinací! Kruhy byly vytvořeny z útržků dějů pospojovaných ne podle časové návaznosti, ale podle podobnosti dualit např. radost - smutek, dobro - zlo, úsilí - odpočinek atd. To, co děje vyvolávalo, bylo na dalších kruzích. Každý archetyp i jejich kombinace byl fraktálem, měl tedy nekonečně složitou vnitřní strukturu. Obsahoval tedy i své opaky a byl spojen se všemi. Také jsem s ohromením viděl, jak se Realita překlápí jako v kaleidoskopu do úplně Jiné a Jiné, zcela abstraktní struktury. Z času se stal prostor, z něj božský zákon a z něj další a další základní archetyp. Ohromila mě i síť světélek. Ta vytváří Vše co Je, všechny obrazy Reality, včetně těchto, zcela odlišných, nám neznámých pohledů na Ni. Dokonalý Procesor hleděl na Svou Hru a současně Jí byl. Znal svou strukturu, bez Stvoření by pro Sebe neexistoval. S největším ohromením jsem poznal božské matematické základy Stvoření a Jeho řízení. Bolelo mě, když jsem poznal, že moje chápání světa bylo fikcí. Vše je Jinak, ani čas a vývoj není jen lineární, ale jde i po skocích nahoru a dolů. Dokonalý vnímá Dokonalé, ale to je nutno prožít. Pocit to byl zvláštní, nelze ho popsat, ale rozhodně není nějakým lidským romantizmem. Jedno je jasné, nevíme o Realitě nic, máme pouze mrtvé představy. Vidět Vše provázané mezi sebou, nekonečné světy, kde nic není bez pohybu. Harmonie Dokonalosti mě ohlušila až to bolelo. Chápal jsem: Jsme Tvořivá síla nevázaná na čas, tvar ani nic jiného a věčně hrajeme tuto božskou Hru, Sami Sebe. Náš domácí ráj ega neexistuje. Naše kontinuita života a těla je jen čárka na Stvoření, na nekonečně dimenzionální Kouli, kde se Vše tříští na miliony částí a znovu vzniká v nekonečné proměně… Marně jsem přemýšlel, jak se s tím srovnám. Téměř jsem nemohl unést ohromení z Vnitřní Přítomnosti Boha. Ten náš lidský svět kdesi dole byl tak jednoznačný, jistý, popsatelný a proto ho máme rádi. Božské bereme jen jako zpestření, rádi bychom si Ho vyložili po svém. Hovíme si v sladké nevědomosti.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli romann
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game