|
Červený nebo modrý?
Za tenhle začátek by mě jeden známý spisovatel věru nepochválil. Moc dobře si pamatuji jeho přednášku pro začínající literáty: „Musíte toho čtenáře přitáhnout, aby měl chuť číst dál. Dobrý je šok. Třeba: ,To bylo tenkrát, když jsem zavraždil svoji babičku.´ Mord, krev... Čím?... Sekerou?!! –Ha, a už ho máte. Takové jsou první věty. Náročné ženské.
A vy nevíte, co znamená, když pronesu: „Červený nebo modrý?“? Vážně ne? Ale no tak! Co ty haldy scén z filmů, kdy hlavní hrdina zachrání svět / mrakodrap / ponorku, nebo aspoň blondýnu tím, který drátek od bomby přestřihne? Zapomněli jste na okousané nehty, vibrující nervy a zastavený čas?
Symbolika ve filmech je výborná věc. I když vždy budu mít raději knihy, kde má větší prostor fantazie, pohyblivé obrázky mi podávají ruku jiným způsobem.
No tak dobrá. Nedíváte se na akční filmy, a i kdyby, nerozruší vás orosené čelo hrdiny a jeho třesoucí se ruce (i když scéna z filmu The Abyss, jak měl potápěč vybrat drátek hluboko pod vodou a k dispozici měl jen ostré ZELENÉ světlo, byla výborná!), a třeba jste bruneta, která té blondýně nic dobrého nepřeje.
Přestřihnu ten špatný – výbuch.
Přestřihnu ten správný – nic se nestane.
Nepřestřihnu – o tom řeč není, jasný?
Slova jsou spletena z takových modrých a červených drátků. Slova a činy.
Pokaždé, když vstávám dřív, než se mi chce, v ruce mačkám pomyslné štípačky.
Pokaždé, když na večírku vidím mísu oliv a nutká mě to házet je po lidech, zahlédnu vedle sebe stát někoho v modrém a v červeném.
Vždycky, když zvedám ruku, abych pohladila nějaké zvíře, v jeho srsti se modře a červeně zableskne.
A večer občas usínám s červenýma očima a myslívám na jednoho muže, který to asi ani neví, a ve snu plavu s delfíny.
Nemám žádné červené ani modré ponožky.
Je tedy jasné, že nerada vstávám, miluji Saturnina, hladím kdejaké zvíře co potkám a toho muže oslovím? Opravdu?
Dnešní Hamleti se zabývají drátky.
Modrý nebo červený?
Čekali jste nějaké rozuzlení? Sami si střihněte!....
| 
