Doktor Koutný a jeho tým byli připraveni, přestože pacient před nimi byl výjimka. Skalpel v doktorově ruce se mírně chvěl, jakoby šlo o jeho první asistenci. Zbytek týmu čekal na příkazy.

***

Milan Novák, muž středních let s úplně obyčejným jménem, ležel a klidně dýchal. Anesteziolog odvedl svou práci jako již stokrát před tím, přestože se dnes pár věcí mělo jinak.

Vše začalo před dvěma lety, kdy Novák upadl do bezvědomí při obyčejném vrtání zubů. Trochu svým přesně řízeným sesunem přímo pod křeslo překvapil mladého dentistu Tomana i jeho sestru. Přeci jen u zubaře mnoho lidí z křesla jako pytel hrušek nepadá.
Nováka převezli do krajské nemocnice, ale ani celkové vyšetření neodhalilo příčiny jeho kolapsu. Naštěstí po dvou hodinách Novák přišel opět k sobě a tak primář do propouštěcí zprávy napsal: "Nelze přesně určit přesnou příčinu kolapsu, ale zřejmě se jedná o celkové vyčerpání organismu. Doporučuji týdenní klid na lůžku."

Situace se ale do puntíku opakovala, když Novák přišel k Tomanovi na dokončení rozdělanépráce. Proti všem lékařským předpokladům se situace opakovala, tentokrát snad s ještě rychlejším průběhem. Toman se ještě ani nestačil pořádně prokousat prokletou šestkou vlevo nahoře a Novák se poroučel směrem k zemi.

"Krevní testy ani tentokrát nic neprokázaly," řekl Novákovi primář na vizitě: "jsme v koncích neumíme ty vaše kolapsy vysvětlit."
"Možná má pan Novák alergii na chirurgickou ocel," zavtipkoval mladý medik Váňa.

Všichni se zasmáli. Myšlenka byla z hlediska moderní medicíny téměř kacířská, leč lehce vyvratitelná. Primář tedy zadal medikovi provést pár testů na obhajobu jeho odvážné teorie.

Již odpoledne se všichni u Novákova lůžka sešli znovu, přivoláni Váňou anevěřícně hleděli na pacientovu paži. Místo kde byl připevněn plátek oceli bylo silně zarudlé. "Neuvěřitelné," jen jedno slovo pronesl primář. Mladý medik poté ještě vyzkoušel další druhy kovů, avšak se stejným výsledkem.

***

A tak když dnes, zhruba dva roky po té, přivezli do nemocnice pacienta s podezřením na zánět slepého střeva, byl službukonající doktor Koutný postaven do těžké situace. Jak operovat muže, který měl v kartě záznam: "Silná alergie na chirurgickou ocel a další kovy"? Naštěstí v suterénu nemocnice pracoval šikovný údržbář Marek, bývalý nástrojař.

***

Koutnému se do prvního řezu moc nechtělo. Teprve tázavý pohled anesteziologa, který říkal: "Vašku, neprodlužuj to více než musíš!" a povzbuzující pokývání ostatních kolegů jej přimněl k zahájení operace. A tak zahájil operaci, při které bylo použito skalpelu a dalších nástrojů z umělé hmoty.